Životopis

Benedicto Cerqueira se v roce 1919 narodil v chudé dělnické rodině žijící v Riu de Janeiru. Odmala vnímal obrovské sociální rozdíly, brzy se začal sám živit, vyučil se v oboru metalurgie. Záhy se stal odborářem, v roce 1953 byl zvolen předsedou Svazu kovodělníků Ria de Janeira. V roce1962 byl zvolen federálním poslancem. V roce 1964 ale začalo přituhovat – po důsledné „čistce” zvolil Národní kongres prezidentem Humberta Castella Branka, kterého po třech letech vystřídal generál Artur da Costa e Silva, jemuž vojenský puč v roce 1968 svěřil diktátorské pravomoci.

Benedictovi i dalším demokraticky zvoleným poslancům byly protiprávně odebrány poslanecké mandáty. Benedicto byl nucen Brazílii opustit, jinak by si musel – z politických důvodů – odsedět 13 let ve vězení. Země tehdejšího socialistického bloku projevily solidaritu, poskytly mu azyl. Nejprve pobýval s rodinou v tehdejší Jugoslávii, posléze v Československu. Zastával funkci místopředsedy Světové odborové federace se sídlem v Praze. S rodinou žil ve služebním bytě na pražském sídlišti Zahradní Město – v Jasmínové ulici.

Jeho další pracovní i životní štací byla jihoamerická země Chile, dostal se tam v roce 1971. Také tam se věnoval odborářské činnosti. Jedenáctého září 1973 ale nastal krvavý puč – armádní jednotky, pod velením generála Augusta Pinocheta, zaútočily na prezidentský palác, svrhly tehdejšího prezidenta Salvadora Allendeho. Tisíce lidí byly zastřeleny na stadionech, další tisíce se„ztratily” neznámo kde. Benedicto se schovával na půdě velvyslanectví Panamy, kam nesměla noha chilského vojáka vkročit, jeho ženě Iracemě drželi při nástupu do letadla Pinochetovi vojáci pistoli u hlavy.

Jejich další štací byla Panama. Do Československa jezdil Benedicto služebně. Do Brazílie se mohli vrátit až v roce 1979, po patnácti letech v exilu. Benedicto stál u zrodu Demokratické strany práce, byl jejím místopředsedou, patřil k iniciátorům projektu kvalitních základních škol pro děti z chudinských čtvrtí, které byly později realizovány.

Benedicto Cerqueira se toho, stejně jako svobodných voleb, nedožil. Jeho srdce dotlouklo v roce 1982. Šestého prosince 2012 byl jemu (i dalším 172 někdejším zákonodárcům) In Memoriam navrácen ukradený poslanecký mandát. Po Benedictu Cerqueirovi jsou v Riu de Janeiru pojmenovány škola, most a náměstí.

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *